Panoptikum

Abstract

Pro svou bakalářskou práci jsem si zvolil téma panoptikum. Uchopil ho, a s ohledem na mou předešlou tvorbu ho dál rozvíjel. Samotný pojem je pro mě definicí dnešní autoimunní společnosti, vzývající nejnovější neplatné pravdy a chránící si své zdeformované vědomí. Společnosti, jenž povýšila spotřební systém na nové náboženství a topí se ve svém vlastním pokrytectví. Cílem mé práce bylo vytvořit monument, pomník současnosti, zobrazující stav společnosti tak, jak jej vnímám já. Satirické dílo, znázornění člověka uvězněného v systémovém mechanismu, naprosto bezmocný, nemocný a oddaný, který podlehl svým touhám a rozmarům. Objekt je volně inspirován obrazem od Francisca Goyi - "Saturn požírající svého syna". Goya obraz vytvořil v období Napoleónova uchvácení Španělska. Jednou z možných interpretací je frustrace z devastujícího objetí nového patrona. Tento zničující stisk můžeme pak v přeneseném slova smyslu cítit i dnes, avšak osoba diktátora se proměnila ve společenský jev, u kterého můžeme jen obtížně obviňovat konkrétní osoby. Vytvořili jsme si ho my všichni, každý svým dílem přispívá k živení tohoto monstra a co hůř, nekrmíme ho ničím jiným než sami sebou a ještě ho s láskou opečováváme, nevnímaje, jak nám pomalu ohlodává maso z údů. Chtěl jsem zobrazit samotný pocit z této beznaděje, kdy to, co nás rozsápe, není nic jiného než vlastní představa o životě, která není ani tak naše, jako spíše vnuknutá naším okolím jak blízkým, tak vzdáleným, či virtuálním. Socha se mimojiné také snaží o ilustraci podivného vztahu mezi modernou a tendencemi postmoderními, jež dominují i na poli současného umění. Myslím, že hlavní přínos mé práce spočívá ve snaze zachovat principy klasické sochy a přesto nabídnout jistou svěžest a současnost zpracování. Nabídnout smysluplnou syntézu dvou odlišných přístupů v mém oboru. V práci jsem se zaměřil na nepatrný rozpor v dnešní soše, který tvoří jen zlomek problematiky soudobého sochařství a umění vůbec. Výstupem je dílo vytvořené na základě mých dosavadních poznatků v oboru a zároveň propojené se subjektivním pohledem na společnost 21. stol. u něhož záměrně využívám paradoxu, kdy se nezdráhám použitím postmoderních prostředků zastat velkých ideálů moderny.