Souhlas rodiče a dítěte s osvojením

Abstract

Tato diplomová práce se zabývala souhlasem rodičů a dítěte s osvojením, jehož udělení ze strany rodičů dítěte je výrazným zásahem do rodičovských práv a udělení souhlasu ze strany osvojovaného dítěte je velkým rozhodnutím, které znamená pro dítě naději na novou budoucnost. V úvodu si práce stanovila, že nejprve uvede všechny podstatné skutečnosti, o institutu osvojení. Je ovšem samozřejmé, že práce v takovém rozsahu, nemůže obsahovat všechny informace, které se osvojení týkají. Jak už bylo zmíněno v úvodu této práce, jedná se o velice rozsáhlý institut, který se neustále v průběhu let mění a dále vyvíjí. Zastávám ovšem názor, že informace v této práci uvedené dostatečně objasňují problematiku osvojení, i když byly omezeny rozsahem práce, jelikož si nepřeje zbytečně zabíhat do detailů. Kromě objasnění tohoto institutu se práce zaměřila především na své zadané téma, a to na souhlas s osvojením udělený rodiči a dítětem. K vyššímu poznání této problematiky byla užita judikatura, jak Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, tak i Nejvyššího správního soudu. Kdy právě judikatura byla jedním ze stěžejních přínosů pro tuto práci a zejména pro kapitolu objasnění kvalifikovaného nezájmu rodičů dítěte, kdy touto problematikou se zabýval velký počet soudních rozhodnutí. Diplomová práce se také snažila o užití, co největšího počtu odborných publikací, které nebylo jednoduché opatřit, a to z důvodu nové právní úpravy institutu osvojení, jak z hlediska zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tak i dle novely zákona č. 359/1999 Sb., zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Proto výběr odborných publikací byl velice omezován z hlediska roku vydání. Dalším přínosem pro tuto práci byly především zákony s komentářem, konkrétně zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonu č. 359/1999 Sb., zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Samotný text a rozdělení práce do kapitol odpovídá osnově, která byla vymezena v úvodu. Nejprve byla obecně objasněna problematika osvojení, kde byly uvedeny jak jeho formy, zásady a hlavně právní úprava tohoto institutu. Poté byl proveden jakýsi historický exkurz vývojem osvojení, s tím že byly především vytyčeny změny této problematiky v průběhu let až do její dnešní podoby. Po objasnění těchto základních skutečností tohoto institutu, se práce věnovala především už jen souhlasu s osvojením. V počátcích této práce byl souhlas s osvojením nejprve vymezen obecně, dále pak způsob udělený souhlasu rodiči dítěte i s uvedenými výjimkami, kdy se souhlasu rodičů nevyžaduje. V neposlední řadě byl uveden způsob udělení souhlasu dítětem, a to s přihlédnutím zejména k jeho věku. Tato práce se snažila o objasnění souhlasu rodičů a dítěte s osvojením, a proto tato problematika byla zakomponována, téměř do každé kapitoly této práce. Stejně tak se věnovala souhlasu s osvojením i v rámci řízení o osvojení a jeho zprostředkování. Dalším neopomenutelným přínosem této práce byla návštěva Kojeneckého ústavu při TNsP, která dle mého názoru tuto diplomovou práci obohatila a přinesla nové poznatky týkající se praxe osvojení, o kterých se čtenář v žádné publikaci nedočte. Byla jsem tak blíže seznámena s prostředím, kde nezletilé děti bez své přirozené rodiny žijí, jaká jim je poskytována péče a jak se postupuje při umístění dítěte do náhradní rodiny z tohoto zařízení. Pokud bych měla uvést své poznatky o problematice osvojení, které mi tato práce přinesla, dospěla jsem k názoru, že rodiče dítěte, zájemci o osvojení a samotné dítě má každý svá práva, ale v rámci realizace osvojení se tato práva výrazně liší a nemají tak všechny dotčené osoby práva na stejné úrovni. Uznávám, že soulad těchto práv nelze zajistit. I co se týká udělení souhlasu s osvojením, na to má právo jak osvojované dítě, tak i jeho rodiče. Ovšem dítě v tomto právu bude vždy omezeno, a to vzhledem k jeho věku. Ale dle mého názoru, by se měla zajistit jakási rovnováha mezi těmito právy, všech účastníků osvojení.