Postsovětská střední Asie jako transnacionální region bez přístupu k moři

Abstract

Region Střední Asie je charakteristický svým geografickým umístěním, jelikož je de facto místem střetu rozličných civilizací či náboženství. Význam tohoto regionu se měnil v průběhu historie. Dávná Hedvábná stezka dostala Střední Asii do popředí, nicméně s rozvojem mořeplavby začala ztrácet na významu a stala se periférií. Střední Asie je jedním ze světových transnacionálních regionů. Větší část (postsovětská) tohoto regionu byla integrální součástí bývalého Sovětského svazu. Byla tedy pod vlivem Moskvy a prošla silnou sovětizací, resp. rusifikací. Jedná se o pětici zemí Kazachstán, Uzbekistán, Turkmenistán, Kyrgyzstán a Tádžikistán. V první části práce se věnuji geografickému vymezení a ve stručnosti historickému vývoji regionu Střední Asie. Druhou částí je zmapování, jakým způsobem a do jaké míry dochází v regionu k integraci, jelikož regionální integrace je jedním z důležitých faktorů k pochopení regionu jako jednoho geopolitického celku. Tématem třetí části mé práce je geografické umístění regionu, jelikož významnou roli zde hraje skutečnost, že státy postsovětské střední Asie nemají přístup k otevřenému moři. Tento fakt do jisté míry region znevýhodňuje. Cílem tedy bude zjistit, jak se dané státy s těmito geografickými podmínkami vyrovnávají a jaké strategie volí pro eliminaci či zmírnění této nezanedbatelné nevýhody. Spolupráce mezi středoasijskými státy se jeví mnohdy jako problematická. To je dáno různými faktory. Upřednostňují vlastní prospěch nad úspěchem celku či solidaritou. Vzhledem k tomu, že všechny tamní státy jsou geograficky uzavřené a jejich hospodářství stojí především na vývozu, jejich hlavní prioritou je zabezpečení efektivní infrastruktury na území svém i sousedních států za účelem získat snadnější přístup na mezinárodní trh.