Název: Jiddisch für ,Westjuden‘. Franz Kafkas Spracherwerbstheorie des Jiddischen – ein sprachbiographisches Experiment.
Další názvy: Jidiš pro "západní Němce". Teorie osvojování jazyka jidiš Franze Kafky - lingvobiografický experiment
Autoři: Blahak, Boris
Citace zdrojového dokumentu: BLAHAK, B. Jiddisch für ,Westjuden‘. Franz Kafkas Spracherwerbstheorie des Jiddischen – ein sprachbiographisches Experiment.. Jahrbuch des Bundesinstituts für Kultur und Geschichte der Deutschen im östlichen Europa., 2018, roč. 26, č. neuveden, s. 249-269. ISSN 1865-5696.
Datum vydání: 2018
Typ dokumentu: článek
article
URI: http://hdl.handle.net/11025/33750
ISSN: 1865-5696
Klíčová slova: Franz Kafka;jazyková biografie;němčina;jidiš;hebrejština;etnolekt;názory na jazyk
Klíčová slova v dalším jazyce: Franz Kafka;Sprachbiographie;Deutsch;Jiddisch;Hebräisch;Ethnolekt;Spracheinstellungen;Lernersprache;Literatursprache
Abstrakt: Když Franz Kafka v Praze narazil na divadelní skupinu z Lemberka, začal se intenzivně zabývat východním jidiš. Přitom se domníval, že si tuto řeč bude moci osvojit jen na základě svých židovských kořenů - v neřízeném procesu učení, který byl založen na poslechu a zapisování. Při rozvíjení jeho receptivní teorie osvojování jazyka hrálo roli mnoho intralingválně srozumitelných kontaktových variet mezi němčinou a jidiš, které se v té době vyskytovaly v Kafkově okolí: východožidovští herci hovořili interimní varietou němčiny s transferencemi z jidiš; jejich hry byly psány literární varietou jidiš přeformovanou pod vlivem němčiny; Kafka sám používal v běžné komunikaci východostředobavorskou varietu s etnolektálními relikty západního jidiš; k pochopení jeho postupu při učení se jidiš přispívají také parafráze děje her, které navštívil. Příspěvek chce načrtnout formální profil dotčených kontaktových variet, rekonstruuje dependenci a vzájemné působení mezi nimi a určuje jejich význam pro Kafkovu židovskou teorii osvojování jazyka.
Als Franz Kafka 1911 in Prag auf eine Theatergruppe aus Lemberg traf, löste dies bei ihm eine intensive Beschäftigung mit dem Ostjiddischen aus. Hierbei glaubte er, sich die Sprache allein aufgrund seiner jüdischen Wurzeln aneignen zu können – in einem ungesteuerten Lernprozess, der auf Zuhören und Mitschrift basierte. Bei der Entwicklung seiner rezeptiven Spracherwerbstheorie spielte eine Anzahl interlingual verständlicher deutsch-jiddischer Kontaktvarietäten eine Rolle, die zu dieser Zeit in Kafkas Umfeld auftraten: Die ostjüdischen Schauspieler sprachen eine Interimsvarietät des Deutschen mit jiddischen Transferenzen; ihre Schauspiele waren in einer deutsch überformten literarischen Varietät des Jiddischen abgefasst; Kafka selbst sprach im Alltag eine ostmittelbairische Transferenzvarietät mit ethnolektalen Relikten des Westjiddischen; und schließlich machen seine Handlungsparaphrasen zu den von ihm besuchten Schauspielen auch seine Lernervarietät des Jiddischen fassbar. Der Beitrag skizziert das formale Profil der beteiligten Kontaktvarietäten, rekonstruiert die Dependenz und Wechselwirkung zwischen ihnen und bestimmt ihre Bedeutung für Kafkas jüdische Spracherwerbstheorie.
Práva: Plný text není přístupný.
© De Gruyter
Vyskytuje se v kolekcích:Články / Articles (KGS)
OBD

Soubory připojené k záznamu:
Soubor VelikostFormát 
B.Blahak_Jidd.f.Westjuden_Jb.BKGE_26_2018.pdf13,35 MBAdobe PDFZobrazit/otevřít  Vyžádat kopii


Použijte tento identifikátor k citaci nebo jako odkaz na tento záznam: http://hdl.handle.net/11025/33750

Všechny záznamy v DSpace jsou chráněny autorskými právy, všechna práva vyhrazena.

hledání
navigace
  1. DSpace at University of West Bohemia
  2. Publikační činnost / Publications
  3. OBD