Lenka Reinerová (1916–2008) – eine Prolongierung der berühmten Ära „Prager deutsche Literatur“? Zur Popularität und Poetologie ihrer Texte

Abstract

Článek představuje poetologickou analýzu textů Lenky Reinerové a zohledňuje přitom autorčinu mediální roli dobové svědkyně a poslední pražské německé spisovatelky. Literární texty Lenky Reinerové tvoří jak z tematického, tak ze stylistického hlediska kontinuum s jejími žurnalistickými texty. K tomu jsou silně autobiografické a objevují se v nich stereotypní prvky, které mají navázat na tradici slavné pražské německé literatury. Texty se snaží oslovit pokud možno široké spektrum recipientů a využívají k tomu tzv. „populární komunikaci“. Ta se může jevit jako nekompatibilní s autorčinou snahou působit jako věrný dobový svědek popř. jako představitelka komplexní pražské literatury, k níž patří kupříkladu Kafka.

Der vorliegende Aufsatz stellt eine poetologische Analyse der reinerováschen Texte dar. Dabei wird die mediale Rolle der Autorin als Zeitzeugin und als letzte Prager deutsche Schriftstellerin berücksichtigt. Thematisch sowie stilistisch bilden die neueren literarischen Texte Reinerovás ein Kontinuum mit ihrer journalistischen Tätigkeit, zugleich sind sie autobiographisch geprägt und mit Versatzstücken durchsetzt, die in der Tradition der berühmten Prager deutschen Literatur stehen. Um einen möglichst breiten Rezipientenkreis anzusprechen, bedienen sich die Texte einer „populären Kommunikation“, die als unvereinbar mit dem zeitzeugenschaftlichen Impetus der Texte sowie mit ihrer Anknüpfung an die komplexe Prager deutsche Literatur eines Kafka wahrgenommen werden kann.