Pre-service teacher training in the Virtual Classroom : Pilot study

Abstract

Virtuální učebna je aplikace založená na Unity 3D engine. Uživatel si nasadí 3D brýle a ocitne se ve virtuálním modelu třídy základní školy. V učebně je také virtuální tabule, kde může uživatel psát poznámky, stejně jako mapa s ukazovátkem. Aplikace je využívána při výuce didaktiky zeměpisu, ovšem očekává se rozšíření na další obory. V pilotní studii bylo testováno 10 studentů 1. ročníku navazujícího magisterského studia geografie, jejichž úkolem bylo představit krátké vysvětlení ve virtuální učebně, zaměřené na vybrané kritické místo kurikula zeměpisu. Před zahájením výcvikového kurzu VR studenti vyplnili dotazník se zaměřením na jejich zkušenosti se skutečnou výukou a VR. Pilotní studie byla provedena ve třech po sobě jdoucích fázích. Nejprve se studenti s virtuální učebnou seznámili (představili se a sdělili probírané geografické téma) a poskytli základní zpětnou vazbu na prostředí virtuální třídy. V další fázi představili účastníci předem připravené téma, získali zpětnou vazbu od učitelů a dalších studentů, kteří hodnotili jejich výkon, a znovu poskytli zpětnou vazbu na prostředí. V poslední fázi pilotní studie studenti znovu učili stejné téma a snažili se podat lepší výkon, reflektující komentáře z předchozí úrovně. Po dokončení procesu studenti vyplnili další dotazník, kde poskytovali anonymní komentáře k celkovému konceptu Virtuální třídy. Z výsledků pilotní studie je zřejmé, že prezentace jednotlivých studentů ve virtuální učebně je dobrým způsobem, jak otevírat oborová i didaktická témata ve výuce didaktiky. Ukázalo se, že budoucí učitelé velmi často zaměřují své učení na profesní přesnost předkládaného kurikula a méně se zabývají didaktickými aspekty učených témat - jak vysvětlit a motivovat žáky k učení atd. Schopnost vysvětlit problematické oblasti kurikula může být ve virtuální učebně systematicky rozvíjena a použitý dvoufázový přístup se jeví jako vhodný metodologický základ. Při porovnání prvního a druhého výstupu ve virtuální třídě je zřejmé, že se studenti zlepšují, takže tento simulátor pedagogické práce lze úspěšně použít jako jednu z možností pedagogického výcviku ve spojení s vlastní školní praxí. Současně jsme dospěli k závěru, že někteří studenti trpí při práci ve virtuální třídě tzv. cyber sickness a nemohou se plně soustředit. Ovšem i pro tyto studenty je trénink také prospěšný, protože se mohou zapojit do role reflexivního hodnotitele.