| Název: | Jaroslav Heyrovský - významná osobnost světové vědy a techniky |
| Další názvy: | Jaroslav Heyrovský - the important personality of the world of science and technology |
| Autoři: | Dufek, Luboš |
| Vedoucí práce/školitel: | Demjančuk Nikolaj, Doc. PhDr. CSc. |
| Oponent: | Stark Stanislav, PhDr. CSc. |
| Datum vydání: | 2016 |
| Nakladatel: | Západočeská univerzita v Plzni |
| Typ dokumentu: | diplomová práce |
| URI: | http://hdl.handle.net/11025/24695 |
| Klíčová slova: | heyrovský;chemie;fyzikální chemie;polarografie;polarograf;nobelova cena |
| Klíčová slova v dalším jazyce: | heyrovský;chemistry;physical chemistry;polarography;polarograph;nobel prize |
| Abstrakt: | Tato práce pojednává o Jaroslavu Heyrovském, který byl výjimečnou osobností nejen české, ale i světové vědy 20. století. Již od mládí se zajímal o přírodní vědy, postupně začal nejvíce tíhnout k chemii a fyzice. Při studiích na univerzitě v Londýně si osvojil vlastnosti, které ho ovlivnily jako vědce i člověka. V červnu 1918 vykonával Heyrovský v Praze rigorózní zkoušku. Jedna z otázek profesora Bohumila Kučery prakticky zapříčinila, že se Heyrovský začal zabývat fyzikální chemií. Netrvalo dlouho a Heyrovský už jako profesor vedl přednášky, ale především zaznamenal objev nové vědecké metody, kterou později nazval jako polarografie. Poté spolu se svým japonským spolupracovníkem Masuzo Shikatou vytvořili přístroj, který pojmenovali jako polarograf. Ze svých žáků vybudoval Heyrovský vědeckou školu, která se neustále rozrůstala nejen v českém, ale i zahraničním prostředí. Ještě před druhou světovou válkou Heyrovský absolvoval pobyty v USA a SSSR, především ten americký ho pak inspiroval k jeho další práci. Během druhé světové války byl Heyrovský těžce zkoušen, neboť mu byl zavřen jeho ústav na vysoké škole. Využil tedy pomoci svého německého přítele Johanna Böhma, který mu poskytl laboratoř, kde mohl Heyrovský experimentovat. To se však některým nelíbilo a přestože byl Böhm antinacista, obviňovali Heyrovského z kolaborace. Po dlouhém čekání a mnoha neúspěšných kandidaturách se Jaroslav Heyrovský nakonec dočkal i Nobelovy ceny. Tu obdržel v roce 1959 za chemii, důvodem udělení byl objev a rozvoj polarografické analytické metody. Svou cenu převzal Heyrovský dne 10. prosince 1959 ve Stockholmu. Je zatím jedním ze dvou českých nositelů Nobelovy ceny (spolu se spisovatelem Jaroslavem Seifertem) a doposud jediným Čechem, který získal Nobelovu cenu v oblasti přírodních věd. Poté žil Heyrovský už jen necelých osm let, zanechal však po sobě odkaz výjimečného vědce i člověka. Přestože zažil dvě světové války a několik různých státních zřízení či politických režimů, vždy si šel za svým cílem a smyslem svého života, kterým byla věda. |
| Abstrakt v dalším jazyce: | This work discusses about Jaroslav Heyrovský, the great personality of Czech science of the 20th century. Ever since his childhood, Heyrovský showed interest in the natural sciences, especially chemistry and physics. Therefore, he began study at University College in London. When Heyrovský in June 1918 made a rigorous exam, one of the questions from Prof. Bohumil Kučera substantially influenced his later career in science. Thanks to this, Heyrovský began to deal with physical chemistry. Soon he became a professor and mainly discoverer of the new scientific method polarography. Then Heyrovský with his Japanese colleague Masuzo Shikata developed a machine called as a polarograph. Heyrovský of its Czech and foreign students created a scientific polarographic school. Before World War II, Heyrovský stayed in the USA and the USSR, especially in the USA he gained inspiration for his further scientific work. During the World War II, Heyrovský befriended with German scientist Johann Boehm. This caused him problems and even accusation of collaboration, although Johann Boehm was anti-fascist. After a long waiting, in 1959 Heyrovský was awarded the Nobel Prize in chemistry. The reason for this award was a discovery and development of polarographic analytical method. Heyrovský is still one of the two Czech Nobel laureates (along with writer Jaroslav Seifert), and so far the only one Czech Nobel laureate in the natural sciences. After winning the Nobel Prize, Heyrovský lived just less than eight years, but he left a legacy of exceptional scientist and human. Although Heyrovský experienced many political systems, he always followed his aim and purpose of his life, which was the science. |
| Práva: | Plný text práce je přístupný bez omezení. |
| Vyskytuje se v kolekcích: | Diplomové práce / Theses (KFI) |
Soubory připojené k záznamu:
| Soubor | Popis | Velikost | Formát | |
|---|---|---|---|---|
| Dufek-DP.pdf | Plný text práce | 1,09 MB | Adobe PDF | Zobrazit/otevřít |
| dufek_demjancuk.pdf | Posudek vedoucího práce | 293,74 kB | Adobe PDF | Zobrazit/otevřít |
| dufek_stark.pdf | Posudek oponenta práce | 744,2 kB | Adobe PDF | Zobrazit/otevřít |
| Dufek_L.pdf | Průběh obhajoby práce | 488,35 kB | Adobe PDF | Zobrazit/otevřít |
Použijte tento identifikátor k citaci nebo jako odkaz na tento záznam:
http://hdl.handle.net/11025/24695Všechny záznamy v DSpace jsou chráněny autorskými právy, všechna práva vyhrazena.