Název: Jak pandemie covidu-19 mění orální historii: příběhy doby koronavirové v anglo­‑americkém digitálním prostředí
Další názvy: How the coronavirus (COVID19) pandemic has transformed oral history: coronavirus stories in the Anglo­‑American digitized world
Autoři: Švaříčková Slabáková, Radmila
Citace zdrojového dokumentu: Memo: časopis pro orální historii. 2021, roč. 11, č. 1, s. 22-36
Datum vydání: 2021
Nakladatel: viaCentrum
Typ dokumentu: článek
article
URI: http://hdl.handle.net/11025/45423http://www.sohi.maweb.eu/wp-content/uploads/2021/09/Memo_2021_1_web2.pdf
ISSN: 1804-753X (print)
1804-7548 (online)
Klíčová slova: koronavirus;pandemie;orální historie;krizová orální historie;osobní příběhy;digitalizace;internet;Covid-19
Klíčová slova v dalším jazyce: COVID-19;coronavirus;pandemic;oral history;crisis oral history;personal stories;digitalization;internet
Abstrakt: Pandemie koronaviru (covidu-19) na jaře 2020 změnila svět. Zároveň se vynořily různé iniciativy, jejichž cílem bylo zachovat tento historický moment pro budoucí generace. V anglo‑americkém prostředí převládly projekty, které měly prostřednictvím internetu sesbírat osobní příběhy veřejnosti o tom, jak pandemii prožívá. Studie se zabývá tím, kdo byli iniciátoři těchto projektů, proč chtěli příběhy o prožívání pandemie získat, jaká byla forma a obsah těchto příběhů. Výsledky analýzy shrnuté ve studii naznačují, že pro orální historii znamenala pandemie zásadní zkušenost: většina projektů se neodvolávala na orální historii, přesto se jejich výsledky od orálněhistorických projektů příliš nelišily. Orální historie se stala rychlejší, kratší, odehrávala se někdy zcela výhradně v digitál‑ ním prostředí, dokonce bez přispění orálního historika. Budoucnost ukáže, co z těchto znaků krizové formy orální historie zůstane zachováno.
Abstrakt v dalším jazyce: In spring 2020, the coronavirus (COVID-19) pandemic changed the world as it used to be. Simultaneously, various initiatives have emerged intending to preserve this historical moment for future generations. In the Anglo‑American world, the initiatives have predominantly focused on collecting personal stories from the public through Internet. In the article, this need to collect and share stories is analyzed. I explore who were the initiators, why they wanted to collect the experiences of COVID-19 and analyze the aspects of stories. I argue that within a short period of time, oral history has been transformed through this experience: most initiatives didn’t need oral history to come into existence, yet their results are surprisingly comparable to the oral history projects. Oral history has become quicker, shorter, organized through digitized forms, even without oral historians. The future will show which features of this crisis form of oral history will remain.
Práva: © viaCentrum
Vyskytuje se v kolekcích:Roč.11, č. 1 (2021)
Roč.11, č. 1 (2021)

Soubory připojené k záznamu:
Soubor Popis VelikostFormát 
Memo_2021_1_22-36.pdf548,5 kBAdobe PDFZobrazit/otevřít


Použijte tento identifikátor k citaci nebo jako odkaz na tento záznam: http://hdl.handle.net/11025/45423

Všechny záznamy v DSpace jsou chráněny autorskými právy, všechna práva vyhrazena.