Analýza úrovně síťování kabelové izolace

Abstract

Tato diplomová práce předkládá ucelený přehled o izolačních materiálech polymerního a kompozitního charakteru, které se používají jako primární izolace kabelů či jako materiál pro jejich opláštění. Dále poskytuje fyzikálně chemické principy během vzniku vazeb u síťovaných termoplastů zvlášť se zaměřením na nízkohustotní XLPE síťovaného pomocí vinyltrimethoxysilanu. Druhá část této práce podává přehled o nejpoužívanějších technologických postupech pro síťování LDPE, které je užíváno v kabelovém průmyslu. Třetí část je zaměřena na hledání nových způsobů stanovení úrovně síťování, které jsou porovnávány s konvenčními metodami, jako je extrakční metoda dle ASTM D2675 - 11 a ČSN EN 579. Ve čtvrté části - experimentální jsou teoretické předpoklady dále rozvíjeny se zaměřením na metody fenomenologického charakteru jako hot set test, mechanická zkouška tahem v různých teplotách (23, 50, 55 °C) a také zaměřením na strukturální metody jako: chemická extrakce XLPE v roztoku xylenu a stanovení alfa, beta přechodů pomocí DMA. Metody byly testovány a optimalizovány pro dvě rozdílné skupiny materiálů užívané jako izolace jader o průměru 1,75 mm používané pro nízkonapěťové aplikace, které byly dále rozděleny do pěti podskupin v závislosti na době expozice iniciující síťovací proces. První skupina je polymerní směs založená na LDPE (3% katalyzátoru), která je schopna síťovat při vystavení vlhkosti a teplotám mezi 60 - 70 °C. Druhá skupina je silanem zesíťovaná polymerní směs založená na LDPE (3 - 5% katalyzátoru) pro velmi pružné izolace. Z výsledku je patrná korelace výsledků mezi stupněm zesítění dle extrakční metody a změnou mechanických parametrů, zvláště alfa přechodů měřených pomocí dynamické mechanické analýzy.