Odkaz

Abstract

V diplomové práci jsem popsala institut odkazu a jeho postavení v dědickém právu. Krátce je zmíněna historie odkazu, která sahá až do římského práva a v moderní historii českého práva se znovu střídavě odkaz do dědického práva vrací. Dále v diplomové práci bylo stručně popsáno dědické právo obecně, jednotlivé dědické tituly a podmínky jejich použití. Základně se dědické tituly dělí na testamentární, intestátní a smluvní. Nejpoužívanějším dědickým titulem bude s největší pravděpodobností i nadále závěť, ale s navrácením institutu odkazu do dědického práva od roku 2014 se budeme setkávat, v rámci pozůstalostních řízeních, i s odkazy. V dalších kapitolách diplomové práce je popsáno kromě institutu odkazu samotného i to, jakými formami je možné odkaz zřídit, jedná se o závěť, dovětek, dědickou smlouvu a darování pro případ smrti a dále je také zmíněno jak odkaz odvolat, kdo může být odkazovníkem. Odkazy se mohou dělit podle druhu na odkaz věcí určitého druhu, odkaz určité věci, odkaz pohledávky. Podrobněji jsem se zaměřila na problematiku nabytí nemovité věci jako předmětu odkazu a to z toho důvodu, že v této oblasti dochází ke kolizi občanského zákoníku a zákona o katastru nemovitostí a není dosud vyřešeno, jak bude probíhat vkladové řízení. Odkaz není dědictvím, ale je pohledávkou odkazovníka vůči dědici. Smysl institutu odkazu v dědickém právu je, dle mého názoru, v převodu vlastnictví jednotlivých věcí z pozůstalosti bez rizika úhrady dluhů po zůstaviteli. Jako největší problém, který se k odkazu váže, vnímám fakt, že značná část lidí si chce upravit svou pozůstalost svépomocí a zůstavitelé tak mohou odkazy zřídit špatně nebo i zcela neúmyslně a v rozporu se svým původním záměrem. V současné době považuji za důležitější než kdy dříve, aby zůstavitelé ve věci úpravy své pozůstalosti využili služeb notářů, kteří jsou v oblasti dědického práva odborníky. Jen tak mohou mít jistotu, že bude jejich "poslední vůle" splněna a nedojde ke komplikacím v rámci pozůstalostního řízení, které mohou mít za následek právě nesplnění zůstavitelovy vůle.