Ochrana vlastnického práva a držby podle starého a nového občanského zákoníku

Abstract

Tato diplomová práce se zabývá problematikou srovnání právní úpravy ochrany vlastnického práva a držby podle starého a nového občanského zákoníku. V úvodních kapitolách se vysvětlují a definují základní pojmy vlastnického práva. V hlavní části diplomové práce se rozebírají jednotlivé občanskoprávní prostředky ochrany vlastnického práva, které poskytuje občanský zákoník. Jedná se o soudní ochranu, ochranu svépomocí a v neposlední řadě o posesorní ochranu držby. Soudní ochrana se uskutečňuje prostřednictvím specifických žalob, které náležejí vlastníku věci. Jedná se o dvě základní žaloby na ochranu vlastnického práva. V prvé řadě jde o žalobu na vydání věci, která směřuje proti tomu, kdo neoprávněně vlastníkovi zadržuje jeho věc. Ve druhém případě jde o zápůrčí žalobu, kterou se vlastník brání proti neoprávněným zásahům do svého vlastnického práva. K nim současný občanský zákoník přiřazuje novou žalobu, a to žalobu z domnělého vlastnictví. U těchto žalob se charakterizují jejich procesní aspekty, zejména náležitosti žaloby, okruh účastníků, aktivní a pasivní věcná legitimace, žalobní návrh, námitky žalovaného atd. Současný občanský zákoník, ale také starý, kromě soudní ochrany umožňuje výjimečně i ochranu tzv. svépomocí. Posledním možným prostředkem ochrany je tzv. posesorní ochrana držby, která je poskytována soudy ve zvláštním zjednodušeném soudním řízení. Jejím účelem není chránit občanské subjektivní právo, ale soustředí se na ochranu posledního pokojného stavu existující držby, tj. stavu, který tu existoval před tím, než došlo k rušení držby. Současný občanský zákoník upravuje dva druhy žalob na ochranu držby, a to žalobu proti rušení držby a žalobu na uchování držby. Poslední část diplomové práce se zabývá ochranou vlastnického práva a držby podle jiných právních předpisů.